Viktor Vaďura slavil 24. ledna ve Slovanské besedě své kulaté narozeniny. Gratulovat mu přišli přátelé z Omladiny, tanečních, Sokola a nechyběli ani rakouští kamarádi.

Jsou oslavy, na které se chodí „na chvíli“. A pak jsou večery, které se nestanou jen vzpomínkou, ale zůstanou v paměti hodně dlouho. A Viktorova oslava osmdesátin se rozhodně řadí mezi ty pamětní.

Každý, kdo Viktora zná, ví své. Věk se tu nepočítal na roky, ale na energii, nápaditost a schopnost obklopit se lidmi, se kterými je na světě nějak líp.

Ten večer nebyl pouze o seznamu hostů a dobrém pohoštění. Byl o atmosféře, která se nedá ani naplánovat, ani objednat. Prostě se stane, když se potkají správní lidé ve správný čas. Velký podíl na tom měli Viktorovi přátelé a zázemí v hotelu Pošta. A pak hlavně hudba, poctivý neworleanský jazz z Vídně, který si Viktor pozval přímo na míru. Riverside Stompers, osm nadšenců, rozjeli večer tak, že se během pár minut naladila celá místnost na stejnou vlnu. Hudba si postupně našla každého, někoho na parketu, jiného jen pohupujícího se u stolu.

A když už se zdálo, že víc se do jednoho večera nevejde, přišla pozdní – my jí v Omladině říkáme moderně – afterparty. Neplánovaná, komorní, a přitom nesmírně silná. Klavír a Frank Sinatra. V nádherných kreacích Thomase z jazzové kapely, kterému se také zjevně nechtělo domů. Byla to TA třešnička na dortu. Taková, která celý večer najednou uzavřela do jednoho smysluplného kruhu.

Před třetí hodinou ranní odcházel oslavenec lehce unavený. A my s ním. Ale byla to ta dobrá únava. Ta, po které má člověk pocit, že se mu něco důležitého stalo. Že se dotkl něčeho opravdového. Na duši bylo krásno. Nejen kvůli povedené oslavě, ale hlavně díky lidem, hudbě a pocitu sounáležitosti.

Byla to jedinečná oslava, která se nedá zopakovat. A ani nemusí. Stačí vědět, že se stala. A že jsme u toho byli.